Návštěva Jihlavy a fotbal v Tišnově

Je pátek ráno a my vyrážíme po D1 směr Jihlava do krajského střediska Tyfloservisu, který pomáhá zrakově postiženým. Nenecháme se odradit dálnicí zavřenou v obou směrech, aspoň tak poznáme středočeské vesnice, které by nám byly jinak utajeny.

Se zpožděním dorážíme do Jihlavy, kde nás vítá vedoucí – paní Kuczová a její kolegyně. Činnost Tyfloservisu známe, dlouhodobě jsme podporovali středisko v Českých Budějovicích. Nabídka na prohlídku střediska se však nedá odmítnout. Nejprve se zastavujeme ve cvičné kuchyni, kde s klienty probíhá nácvik vaření. Dozvídáme se, kolik nástrah zde může na zrakově postižené čekat a prohlížíme si některé „vychytávky“ – třeba pomůcku na krájení cibule, zařízení, které signalizuje, že je sklenička již plná, různé úchytky a zábrany, překvapuje nás, že i silně zrakově postižení umí pracovat s plynovým sporákem.

Poté si prohlížíme fotky pořízené při práci s klienty  v „terénu“.  Za nimi se skrývají příběhy lidí, kteří se statečně perou se situací, kdy se jim postupně zhoršuje zrak nebo jsou zcela nevidomí : maminka s miminkem v kočárku se snaží přejít kolejiště, mladý muž běhá s trasérem, chlapec studuje v běžné škole jen za pomoci asistenta, maminka nacvičuje cestu s dcerou do školky… 

Je radost vidět, jak lidé v Tyfloservisu  svou prací žijí. Spoustu pomůcek a zlepšováků sami vymýšlejí a vyrábějí na míru klientům.

Čas uběhl velmi rychle a my se musíme pomalu loučit, čeká nás ještě fotbalový zápas v Tišnově.

Na místním hřišti již proti sobě nastoupily týmy domácích a brněnského  Romstaru.  Trochu nás zaráží věkové rozdíly fotbalistů v týmu Romstaru. Hrají zde téměř 16ti- letí hráči, ale také kluci, kterým je kolem 10 let. Situaci nám vysvětluje pan Kundrát a jeho kolega pan Kroka, kteří oddíl romských fotbalistů vedou. Chlapci v jejich týmu jsou z vyloučených lokalit a ubytoven v Brně, někteří jsou z dětských domovů. U těchto dětí je občas problém s docházkou i zodpovědností vůči týmu a tak za starší hráče museli narychlo nastoupit mladší. Mezitím zápas na hřišti vrcholí. Soupeř ukazuje herní i výškovou převahu.  Fotbalisté Romstaru se i přes soupeřovo rostoucí skóre nevzdávají, hlavně nejmenší hráči se dostávají do obdivuhodných šancí a i přes prohraný zápas můžou odejít se vztyčenou hlavou a pocitem dobře vykonané práce.

Kéž by jim tato snaha i pocit vydržely do jejich běžných životů!